Co život dal a vzal – rok se smečkou

………… A je tu zase Advent ……………….

Rok od chvíle, kdy jsme si dovezli Emi a Granadu uplynul neuvěřitelně rychle. Za ten rok se toho událo hodně, dobrého i toho horšího, ale hlavní je, že naše smečka je stále s námi. I ti naši nejstarší – Anne a Aura, řádí se všemi jako za mlada. (foto v galerii)

 V březnu jsme se odstěhovali na chaloupku a od té doby jsme stále venku, s malými přestávkami kdy jsme absolvovali některou výstavu. Nejdříve jsme jeli zkusit Pojizerskou krajskou výstavu v Mladé Boleslavi 30.dubna. (foto v galerii) Byli jsme zvědaví na ty naše štěňata. Ale obě to ve třídě dorostu zvládly na – velmi nadějná 1. a 2. – výstava jim zřejmě nedělala žádné problémy.

Pak jsme byli na Speciální výstavě bišonků na Kladně, kterou pořádal Klub chovatelů Bichon à poil frisé, teď už ve třídě dorostu Granada, velmi nadějná 1. a ve třídě mladých kde jako nejmladší skončila Emirate na 4. místě s výbornou. Mezitím nám do velké smečky k Evitě přibyla Asia La Stella Nostra (Chelsey), kterou její majitelka z vážných rodinných důvodů musela dát pryč. Fenečka byla téměř čtyřletá, zpočátku byly velké obavy, jak si zvykne, jak se bude snášet s Evitou.  Jenže to by to nesměl být bišonek, s tou svou nádhernou veselou a tolerantní povahou. V novém domě se jí také líbí, má dostatek pohybu i prostoru, honí s Evitou kočky a obě hlídají domeček i zahradu. A tak jsme ji vzali k těm našim na Krajskou výstavu v Karlových Varech (foto v galerii), ani jsme nepočítali, že by se mohla umístit, byla u nás teprve krátce a konkurence byla poměrně silná. Jenže ona suverénně porazila soupeřky a získala titul Krajský vítěz. To tedy bylo překvapení. No a naše mladice se také nenechaly zahanbit a dostaly ve třídě mladých V1 a V2. Všechno by bylo téměř idylické, dokud se holky nerozhodly, že začnou škodit. A tak jsme nemohli vytáhnout paty z baráku, aby nebylo nějaké překvapení v podobě roztrhaného lina – to nejvíc -okousaného nábytku, roztahaného dříví, rozkousaných pelechů a když už nic jiného, tak alespoň hromádky a loužičky, ačkoliv to předtím už dávno nedělaly. Pokud byly na zahradě bez dozoru, rázem vytvořily díry na mamuty a tunely jako pro nové metro. No a zbytek smečky přihlížel a pak se všichni honili dohromady přes záhony. Smířila jsem se s tím, že úroda nebude žádná, co nezmrzlo, tak většinu stačily rozhrabat. O zbytek se postarali slimáci, ale nakonec přeci alespoň troška zústala. Podlahu jsme museli vyměnit.

Počasí bylo stále pěkné, takže jsme začátkem září absolvovali ještě jednu výstavu – Krajskou výstavu v Týně nad Vltavou. (foto v galerii) Výstava byla moc pěkná, užili jsme si to, jenom vedro bylo nesnesitelné, ve stínu 31°C. Znalci byli vybaveni prostornými stany, my jsme se smažili pod malým slunečníčkem. Ani holkám se moc nechtělo, naštěstí jsme byli na řadě první, kdy ještě nebylo takové vedro a tak jsme s oběma odešli opět s výbornou. Jenom ty závěrečné soutěže už nezvládly a plížily se jak v posledním tažení.

 V říjnu jsme absolvovali ještě Klubovou výstavu v Počernicích, tentokrát v celku slušném obsazení. Bianca si odnesla titul Klubového veteránšampiona, 14 letá Anne vyhrála třídu veteránů s V 1 nejlepší veterán, Granada v silné konkurenci ve třídě mladých V2 , Chelsey taktéž ve velké konkurenci V2 res. CAC, takže důvod k radosti na závěr výstavního roku – alespoň pro nás, byl. A tak na výstavu v Praze jsem se šla už jen podívat za kamarády. Ale v příštím roce určitě vyrazíme, máme pár výstav naplánováno.

Vaše bišonní babička